Otomou’my i rieu tõ põty pisati ‹u› meidj ‹c, g, x› ta ‹e, i› za /k, ɣ̞, x/, he u: ‹lègcue› /ˈlæɣ̞kɛ/, ‹dóugue› /ˈdowɣ̞ɛ/, ‹tixue› /ˈtɪxɛ/, zamiesty ‹lègke›, ‹dóughe›, ‹tixhe›; tac e ino ‹c› ta ‹q›. Pro rœzniçõ ‹c› proti ‹q› vidgyte moyõ izmiencõ do @Bœgdan Youxyco tou vuisje.
»А нащо для 'к' аж 3 букви: q, c, k?«
Otomou’my i rieu tõ põty pisati ‹u› meidj ‹c, g, x› ta ‹e, i› za /k, ɣ̞, x/, he u: ‹lègcue› /ˈlæɣ̞kɛ/, ‹dóugue› /ˈdowɣ̞ɛ/, ‹tixue› /ˈtɪxɛ/, zamiesty ‹lègke›, ‹dóughe›, ‹tixhe›; tac e ino ‹c› ta ‹q›. Pro rœzniçõ ‹c› proti ‹q› vidgyte moyõ izmiencõ do
@Bœgdan Youxyco tou vuisje.